Tyhlety gendery

S politickou a jinou nekorektností se roztrhnul sáček. A utlačování najdeme i v jazycích. Vzpomeňme fenimistky, jak srdnatě brání ženské tvary všemožných mužských slov, která si podle nich uzurpují nadvládu.

Vždyť ještě nedávno jsme neměli ženské ekvivalenty – vlastně ekvivalentky – k mnoha slovům. 

Někdy se pro ženský rod ponechává nezměněné mužské slovo. Třeba takové "chirurg úspěšně zvládla operaci". 

Jenže kolikrát je to i opačně a chudáci my muži. Měli bychom se také durdit a rozohňovat.

Napadla mě hospodyně. Copak se my chlapi nestaráme o domácnosti? O děti? Nevaříme, neuklízíme? Alespoň ti "ne-macho-idní" z nás dokážou s přehledem zastat všechno potřebné pro hladký chod rodiny. A ani nás nenapadne, že bychom se po návratu z práce měli rozvalit na kanape a čekat, až nám na stůl přistane teplá večeře. Uvaříme ji pro celou rodinu sami. Postaráme se o děti. Vyžehlíme košile. A tak.

Ptám se potom ale, jaký máme my hrdinové ploten hezký český ekvivalent k našim hospodyním. Je to hospodář? Toho vnímám poněkud jinak. A navíc už má jinou ženskou verzi: hospodářku.

Inu, máme asi smůlu. Jedno řešení bych měl. Podle vzoru kolegyně–kolega je nasnadě hospodyně–hospoda. Nikoli že jdeme do hospody nebo jsme byli v hospodě. My jsme hospoda! A to už vůbec nezní špatně, co říkáte?