Lemonáde

Píše o tom už klasik pan Fulghum. Každý, kdo se někdy nachomýtnul k (nejen) angloamerickému prostředí, to zná. A není to jenom kratochvíle k ukrácení slunečné neděle. Je to zatroleně dobrý způsob, jak naučit děcka něco o tom byznysu.

Včerejší odpolední procházka po pomlázkovém veselí a šlofíčku po nádivkových orgiích. Při návratu naproti naší hospůdce už zdálky vidím na chodníku rozložený stůl a na něm sklenice a lahve. Mně to bylo jasné hned. Ostatním ne.

O co jde? No přece -- prodává se limonáda.

V tomhle případě tedy lemonáde. "Sorry, we don't speak your language." -- Odkud jste? -- Z Izraele. -- Aha. (Na prázdninách u tety.)

Proč tohle české děti nedělají (nebo dělají tak strašně málo)? Vždyť je to tak náramný způsob, jak zjistit, že peníze nerostou v bankomatech. Napřed se musí něco vyrobit. Pak připravit prostředí. Udělat reklama. A pak je nutné -- to především -- to prodat. Ani zákazníci totiž sami od sebe nepřijdou a nepustí pár drobných.

Takže: plán na letošní léto je jasný. Aspoň pár desítek litrů.