Hlavně expresně

Aneb jak je důležité míti jasno v terminologii. Protože když je člověk odborník s dlouholetou praxí, laik si na něj nepřijde.

Páteční podvečer. Bezdětná procházka jarní Prahou s manželkou. Slast. Relaxace. Pomalé vychutnávání klidu. Nic mě nerozhází.

Kroky nás zavály na Václavák. Chtělo by to kafe. Rychlý, než nám vyprší parkovačka. Ve Vodičkově je Paneria, není to kdovíco, ale kafe, sendviče i ty ostatní zapečené potvořiny vcelku ujdou.

(Vsuvka: jsem milovník dobré kávy. A nesnáším, když touže po espressu jsem odbyt americanem. Neřest hloupá a nesmyslná. A pohříchu naše domácí. "Tak si máš objednat piccolo, troubo." Jenže nic takového neexistuje – modří už vědí. Chvála bohu za všechny pány Vaňky a bohulibé osvěty v DoubleShotu a tak.)

Protože jsem v této špeluňce už před pár týdny byl – a místo espressa dostal puclák, objednával jsem už poučeně:

– "Prosím jedno caffè latte a jedno espresso, tedy to, čemu vy tady říkáte piccolo."
– "Haha, já vím, co to je."
– "No, ještě před měsícem jste to nevěděli, chtěl jsem espresso a dali jste mi americano."
– "Pane, já mám osm let praxe v gastronomii, já vím, co to je expreso!"
– "Říkala jste expreso?"
– "Samozřejmě, mně nemusíte poučovat, co to znamená."

Slečna prodavačka s brejličkama a krtčím kukučem se na mě vítězoslavně kouká a je na ní vidět, jak je pyšná, že mi to nandala. Ještě při odchodu na mě jukala s triumfálním výrazem. Asi měla chlácholivý pocit, že zase obrátila jednoho rejpala na tu správnou expresní víru.